Popis
Náš výlet do Itálie, aneb jak nás Ondra dovedl k Balatonu :)
S Ondrou jsme dlouho plánovali náš první a velký výlet na tři dny k moři. Plán byl přes Mariazell do Terstu, dva dny celkem v klídku tam a pak po dálnici trošku v tempu zpátky. Nakonec bylo moc práce a museli jsme pracovat, takže na výlet zbyly jenom dva dny, k Mariazell jsme se ani nepřiblížili a skončily jsme u balatonu.
Z Prahy domů jsem jel s motorkoku zabalenou tak krásně, že jsem celou cestu koukal, kde mi co uletělo. Od bráchy jsem si půjčil tankvak a brašny a všechno nachystal na sobotní ranní výjezd. To už ty zavazadla vypadala celkem k světu. Ráno bylo hnusně a než jsem dobalil a vyrazil, začalo pršet. Dojel jsem jenom k bráchovi (3 km) a už pršelo tak, že jsem se zdržel na dvouhodinové kafe. Prohlíželi jsme radarové snímky a nakonec jsem v 9 vyrazil do Hodonic. Ondra byl vzorně připraven, v trenkách, motorka v garáži, po nějakém balení ani památky. Tak jsme seděli s Mirkou na gauči, popíjeli čaj a čekali, až se milostpán vypraví.
Vyrazili jsme asi v 11 přes Hevlín do Rakouska. Na hranicích se ujali vedení Ondra s Mirkou. Teda Mirka zkoušela navigovat Ondru podle navigace v jeho mobilu uloženého v "kapsáři" :) . Párkrát jsme se zamotali, ale celkem v pohodě jsme doputovali do Malacek. Odtud na Pernek a tam jsem nás nějak začal vést já. Z Perneku směrem na Pezinok jsme si užili několik fakt pěkných zatáček. V polovině úseku jsme se stavili na oběd. Tam jsme zavrhli navigaci, přepsal jsem si strasu na papír a jeli jsme dál. Můj úžasný itinerář byl celkem terčem fórů, ale dojeli jsme hezky, bez deště a průserů až k tomu podivnému zarostlému šedo-hnědému rybníku.
Brácha mě varoval, abych se maďarům nezačal smát, až je uslyším mluvit, ale prostě se to nedalo. Naštěstí první kontakt byl s pánem na vrátnici kempu a pán spustil dřív, než jsem sundal kuklu. Jeho směs maďarštiny a němčiny byla super. My, nevybaveni znalostí ani jednoho z těhle světových jazyků, jsme na něho jenom koukali. No nakonec jsme se nějak dohodli, vyrazili postavit stan a najít pivo. Maďarský jídelní lístek vřele doporučuju :)
Ačkoliv jsem si celou cestu vezl stan, nakonec jsem spal pod širákem. Jednak jsem dlouho nespal venku a pak s přelostlým Ondrou, Mirkou a brašnama jsme se do stanu nemohli vejít a Ondra mě nakonec vystrnadil ven. Ale venku se spalo krásně.
Ráno se trošku protáhlo. Snídaně, koupání, balení a najednou bylo 11. To jsem chtěl být už dvě hodiny na cestě. No nic, jeli jsme celkem na pohodu, ono to nějak dopadne. Cestou domů to byla celkem nuda, dlouhé roviny, asfalt nic moc, aspoň že bylo hezky. Zamířili jsme kolem Szombathely na Rechnitz a odtud na Lockenhaus. Podle mapy to tam mělo být fajn a nakonec to byl nejlepší úsek cesty. Teda alespoň pro mě. Pak jsme se stavili na oběd, vůbec netuším kde, koupili jsme dálniční známky, šup na dálnici co nejrychleji domů.
Doma přebalit věci, vrátit tašky a dál do Prahy. Cestou zčernala obloha, párkrát to zablikalo přes celý obzor, a už jsem hledal schovku před solidním slejvákem, než jsem se schoval, měl jsem hadry skrz. Kvalita se projevila :)
Do Prahy jsem dorazil po jedenácté. Promočený, zmrzlý, utahaný, ale maximálně spokojený. Bandaska se osvědčila, bolelo jenom levé zápěstí, protože jsem měl blbě nastavenou spojku. Takže celkově docela spokojenost, až na to, že příště to chce víc času, lepší plán a dojet až k tomu moři :)
Trasa
1. den
| státy | ČR - A - SK - A - HU |
|---|---|
| vzdálenost | 384 km |
| čas | asi 8 hodin |
| cena | asi 900 Kč |
2. den
| státy | HU - A - ČR |
|---|---|
| vzdálenost | 580 km |
| čas | asi 8 hodin |
| cena | asi 1300 Kč |
