Popis
Výlet do Mariazell, můj první pokus o plánování výletu.
No, na poprvé to snad nebyla žádná hrůza a kdyby to šlo podle plánu, tak by to snad bylo i fajn. Ale jedno po druhém.
Mariazell mě dlouho lákalo, teda ne městečko, ale zatáčky okolo. Naplánoval jsem si trasu, termín a pozval několik lidí a doufal, že nepojedu sám. Chytil se Pavel, Víťa a Kája. Ondra nás bohužel vyměnil za výlet do Brna.
Sjeli jsme se u bráchy a probrali trasu. Byl jsem z ní nadšený asi jenom já, ostatním se nelíbil počet km na den. Ale když jsem přiznal, že mám naplánované i záložní, kratší varianty, tak to bylo v poho a šli jsme spát s tím, že vstaneme brzo a zkusíme nejdelší variantu.
Ráno se ukázalo, že se nevyplácí moc rozmazlovat motorku garáží. Když jsme startovali, Kájova honda ani neťukla. Startér se točil, ale to bylo všechno. Tak zase svlíknout a zkusit to vyzkoumat ... svíčka, benzín, baterka, pojistky... pak vyvolávání kamarádům, ale nic. Až když brácha řekl, už nezdržuj, nastartuj a jedem, honda naskočila. Asi jí nevyhovuje rosa. Takže hurá směr Rakousko se skoro dvouhodinovým zpožděním.
Díky uzavírce se nám podařilo trošku se zamotat už cestou na hranice, pak to šlo až do Kremsu, kde jsem nás zamotal. Značky nás hnali na dálnici, ale té jsme se chtěli vyhnout. No a bez pořádné mapy jenom s mým bezvadným itinerářem jsme skončili v centru. Tam jsem zbaběle vytáhl navigaci a jelo se dál. V St. Pölten jsem si řekl, že čas je celkem v klidu, takže stíháme jet do Mariazell pomalejší trasou. Rozhodně toho nelituju, protože kdybychom jeli přímo po silnici 20 do Mariazell, tak by jsme přišli o úsek z Frankenfels přes Puchenstuben, který byl parádní. Sice se nám tam nějak zatoulal Víťa, ale po chvilce nás dojel. Prý se někde kochal.
Mariazell jsme nakonec vlastně jenom projeli, nenašli jsme volné místo na zaparkování ani na motorky. Koupili jsme si svačinu a pauzu si dali až kousek za. Naplánováno toho bylo moc a ranní zpoždění nás popohánělo, takže jsem na očumování stejně neměl moc náladu. A i když už bylo hodin celkem dost, rozhodli jsme se pro nejdelší variantu, tj. údolím Salzy. Což byla paráda. Krásná cesta, zatáčky, výhledy... prostě super. Jenom to bylo zase moc uhnané. Ani jsme si to tam pořádně neprohlídli. Někdo nás pořád popoháněl :)
Potom, co jsme sjeli ze silnice 24 a nabrali směr k ségře to začala být dost nuda. Prostě jenom přesun navíc jsme už měli pár kilometrů za sebou a slabší jedinci už začínali nadávat na bolavé pozadí.
Díky mému úžasnému itineráři se mi podařilo ještě jednou nás zabloudit. Tak jsem zase vytáhl mobil a zjistil, že jsem při posledním bloudění zapomněl vypnout navigaci, a tak nám mobil už neporadí. Když jsme se tak dohadovali kudy dál, přišel k nám domorodec se zlatou naušnicí ve tvaru motorky v uchu a chtěl nám poradit. Bylo to super, kdyby jsme někdo uměli německy, nebo on aspoň něco anglicky. Pochopil jsem jenom, že se máme vrátit, nebo jet dál a zabloudíme. Jeli jsme dál a vrátili se hezký kus zpátky. Ale díky tomu jsme objevili krásný úsek silnice z Greinu do Dimbachu, kde se hlavně Pavel dost vyblbl.
Cestou domů už byla zajímavá jenom Víťova zkratka. Cestu po tmě lesem jsem nečekal :). Další den ráno jsme se moc pobavili tím, jak Kája suší navlhlou hondu na slunci jako prádlo. Stejně se jí do toho startování moc nechtělo.
Myslím, že na první výlet to nebylo špatný. Jen to pro příště bude chtít poupravit plány. Ubrat projetý čas a přidat prokecaný čas. Možná už příště nebudu prudit s tím, že musíme pokračovat :)
